#0002 Psí kočka? Seznámení se Skořínkem

fakt ho nemučím!
Tento článek bych ráda uvedla přiblížením scény z Tajného života domácích mazlíčků. Kdo neviděl - v jednu chvilku ukazuje postupně různé domácnosti, kde se páníček nějakého domácího mazlíčka vrací domů a jaké jsou reakce - a všichni nadšeně páníčka vítají (především samozřejmě psi) a kočka v podstatě projevuje nezájem.
A to si všichni o kočkách myslí.
Že to jsou nevděčné mrchy.
A na tom se rozhodně neshodneme.
Nevím, co bych si bez koček počala. Doslova...
A nápadem pro tenhle článek bylo především to, že poslední dny se vracím domů a jen otevřu, Skořínek sedí za dveřmi, aby mě přivítal. (jako pejsek)
A to je hrozně revoluční v tom, jaké argumenty mají pejskaři nebo ti, co prostě nemají rádi kočky, proti kočkám.
A nechci být zlá, ale myslím si, že to, jaká je kočka, se odvíjí na prvním místě od toho, jaký je páníček.
Na kočky mluvím, rozmazluju je, mazlím se s nima, snažím se je krmit pravidelně, můžou spát v posteli... taky ale není to jen rozmazlování - pořádně dostanou za uši, teda spíš na pr*el, když - žebraj, snažej se mi vzít jídlo, chtěj drápat nábytek a celkově - jedí nebo ničí něco, co nemaj. (Ano, škrabadlo ničit maj)


A opět nechci být zlá, ale u psa to takhle nefunguje... u psa se nemusíte až tak extra snažit... Ano, na začátku ho vycvičit... Ale pak je z něho věrnej tupec. Kolik lidí hrozně zachází se svým psem a stejně jim je věrný, oddaný... vůbec to není zasloužené.

S kočkou... je to o ochočení... úplně vidím Lišku z Malého prince.
Přesně tak... a hlavně - nekončí to. Neřeknete si, tak, teď jí je rok, takže už je dospělá a od teď se nesnažím, jen jí budu krmit a ona mi za to bude vděčná.
Ne.
Kočky jsou... strašně lidské.
A vztah s kočkou je oboustranný.
A není o jídle.
Pokud kočku něčím urazíte (, což není zas tak těžké...), nepřijde... ano, nepřijde se s vámi pomazlit... Ale nepřijde si ani pro jídlo. (pokud je to správná kočka na úrovni - čímž rozhodně nemyslím papírová, to je na celou vlastní kapitolu, nejlepší jsou takzvané Kočky vesnické mixované)

WARNING: Teď milovníci psů přestaňte číst, pokud jste URÁŽLIVÉ povahy
Takže ano, pes:

  • štěká (ano,  není to taková hrůza, pokud to není malý yorkshire, který neštěká, ale spíš skřípe)
  • skáče na vás (i když jste si zrovna vzala silonky)
  • štěká (je jedno jestli se snažíte mluvit, nebo něco poslouchat, smůla, pozornost věnujte psovi!)
  • žebrá o jídlo (především u stolu, co nejblíž vašemu talíři, hypnotizuje a z koutku se mu spouští několikacentimetrová... no FUJ!)
  • štěká (cože? vy jste se třeba chtěli vyspat? ale zrovna štěkal nějaký pes v sousedství, tak je třeba odpovídat, to by přece bylo nezdvořilé)
  • oblizuje ruce i obličej (i když to smrdí, a vy třeba nechcete být vlhcí)
  • slintá (ANO FUJ)
  • štěká (jen abyste nezapomněli)
  • potřebuje chodit na procházky (i když se vám nechce vstát dřív a jít na procházku... a nebo zrovna venku dost prší)
  • musíte po něm sbírat hovínka (a že když vidím, jak mastodontí jsou Skořínkova hovínka, jaké to asi je s takovou dogou)
  • umí si sednout na povel (když nejste dementi a psa si vycvičíte - nic proti, teda všechno proti nevycvičeným psům, a ještě více proti psům na volno a výmluvám typu "ale to je štěně"/"on vám ale nic neudělá" - obvzlášť třeba když jdu na procházku se Skořínkem na ramení - obvykle jde ale o menší plementa, takže většinou jen prohlásím něco, že je mi to jedno, ale jestli bude poskakovat u mě nebo na mě, tak ho nakopnu)
  • umí někdy dodržet místo (když se mu zrovna chce, pokud mu nedáváte jídlo, nebo nenesete vodítko na procházku)
  • štěká (nezapomínejte na to! slyšeli jste někdy štěkat psa skoro celou noc? Protože já ano!)
  • umí donést klacík (No bože, Mickey (kočka nummer zwei) si nosí kostičku - úplně stejný princip aportu jako u klacíku a to ani nemusím pronášet věty jako "Přines" "No přines klacík" "Kde máš klacík?" "No tak je pašák")


A kočka?
  • mňauká (jak už se zjistilo, kočky nemňaukají mezi sebou, ale je to jejich druh komunikace s lidmi, takže výběr je jednoduchý - chtějí nekrmit nebo chtějí pomazlit nebo si chtějí hrát nebo stačí, když jim odpovíte a dáte jim tak najevo, že jejich přítomnost si plně uvědomujete)
  • vrní (ne každému to asi vyhovuje, já jsem blázen, ale neznám nic lepšího, než když večer usínám, přijde ke mě Skořínek a lehne si mi na hlavu - zaboří svůj čumák do mého ucha a vrní jak motorová pila, nic víc uklidňujícího na usínání neznám)
  • oblizuje (a ano, má jazyk jako šmirglpapír, ale NEslintá! a ano, vzhledem k tomu, jak se kočky myjí... z úst jim voní asi tak jako ze zadku...)
  • spí asi tak 19 hodin denně (takže ne moc často vás nějak potřebují... maximálně teda jako přijdou a lehnou si vám na klín, když třeba dlouho někde sedíte... což člověka moc neobtěžuje, naopak, horší část je, že někdy si uvědomí, že jim zbyly nějaké ty dvě hodinky energie a tak v noci začnou lítat po bytě, shazovat věci, lovit se a dělat takový brajgl, že ne, nespíte)
  • ví, co chce (psovi hodíte klacík - a poběží, kočku budete šmrdlat peříčkem, a pokud nemá hrací náladu, probodne vás pohledem - a to mi upřímně přijde daleko víc lidské - něco chce a něco ne - a umí to projevit, a když už si s vámi hraje nebo se s vámi mazlí, prostě to znamená, že jste si to už něčím zasloužili)
  • poznají vaši náladu (připomíná mi to, jak Šmudla vždycky mňaukala, když někdo brečel, nebo - vaše kočky přijdou, když je vám hodně smutno, ať už by se jim v tu chvíli zrovna chtělo mazlit nebo ne) - jsou to malá antidepresivíčka
Shrnutím tohohle článku... místy měl pobavit... místy přiblížit, jaké to je mít kočku... proč mít kočku... proč není úplně fér používat argument "nechci kočku, jsou to mrchy".
V neposlední řadě chci říct, není to tak, že bych neměla ráda psy. Naopak i plánuji v budoucnu si minimálně jednoho pořídit. Ale budu ho brát jako psa. A kočku jako kočku. Pes jde vycvičit... je výborným důvodem víc se hýbat, chodit na procházky... ale patří ven, hlídat barák... Kočka je zvíře postelové, na mazlení.

A možná, že třeba jen Skořínek je výjimka. Všimla jsem si, že se dost liší od toho, jak lidi popisují kočky. Jenže záleží, jestli je to tím, jakej je on, nebo tím jak lidi popisují kočky... a přijde mi dost zvláštní, že obě moje kočky by byly tzv. psí.

Skořínek - jí všechno - i rajčata a šťopky od rajčat (to i Mickey - a taky miluje okurku), není nijak vybíravý jako kočky, co žerou jen Purinu a nejlepší masíčko.
Skořínek mě vítá, pusinkuje, čeká na mě za dveřma a vcelku se nechá pochovat, když ho zvednu.
Skořínek si lehne tam, kam mu dám pelíšek.
Skořínek je často mimo. Dávám mu jídlo a kouká, kde že vlastně je, jako by byl bez čuchu.
Skořínek někam skáče, a narozdíl od elegantního kočičího skoku, se zachytí nahoře drápky, a břicho/zadek ho přetáhne zpátky k zemi.
Skořínek má asi milion tun, zatímco Mickey je lehkej jako pírko.
Skořínek má asi milion chlupů. A každej den mu asi tak milion naroste.

Skořínek je nejlepší kočka na světě.
(Ano, budu hrozná máma, protože mám dvě kočky a vím, jakou z nich mám radši :D)

A jaké jsou vaše zkušenosti s kočkami?
Stereotypní?
A je něco na tom, že psi jsou víc jako muži a kočky jako ženy?

Vaše Špenátka
(A kočky!)


Klubíčko
Skořínek vpravo
Mickey vlevo
(vidíte ten přísnej a ten blbínkovskej výraz? Já jo)


3 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám tři britky a každá je jiná.Edík je uvážlivý, seriozní.
    Slečna Farkašová - Rozinka je bojácná a rozmazlená .
    Míša je pošuk, hravý, mazlivý.
    A každý den mě po otevření čekají všichni tři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni,většinou spíš slyším, že britky (a celkově - papírové kočky, šlechtěná plemena) nejsou tak mazlivé, tak aspoň, že tak :) Mě prostě přijde, že i sama jsem se zatím setkala s britkama/whiskaskama a jsou úplně jiný než klasický mixovaný vesnický kočky, co si o sobě tolik nemyslej :D

      Vymazat

Starší články