#0008 Ready player one (recenze)

Název: READY PLAYER ONE
Autor: Ernest Cline
Počet stran: 432
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-6042-6
Kategorie: sci-fi
Kde jsem koupila: megaknihy.cz














Ocitáme se v roce 2045... tedy alespoň hlavní hrdina se ocitá v roce 2045. Svět není žádná pohádka a tak si většina lidstva nasazuje vybavení a uniká do virtuálního světa OASIS. Sám velký tvůrce OASIS umírá a své dědictví přenechá tomu, kdo najde ukryté velikonoční vejce (soubor hádanek, skrytých klíčů a bran) v jeho hře. Hlavní hrdina Wade alias Parzival nalézá první klíč a hon začíná... 

Díky tomu, že tvůrce OASIS - James Halliday prožil osmdesátá léta, hra OASIS (a celkově kniha) přináší plno referencí - plno odkazů na hudbu, filmy, hry z osmdesátek. A nevím, jak to vnímáte vy, ale já si připadám skvěle, když se v knize zmiňuje o něčem, co znám - a tady ať už Simpsonovi, Monty Pythoni, Návrat do budoucnosti, Rocky horror picture show a abych nezapomněla - Dr Who ! A prostě tohle samo o sobě je taková sentimentalita pro všechny, kdo se narodili v předchozím miléniu (a nejsou kulturní/filmoví barbaři :D).

Děj naštěstí není nijak naivní či jednoduchý. Hlavní hrdina není jen krásný (ne v knížce), úžasný a skvělý, svět není růžový a hlavnímu hrdinovi se nedějí jen skvělé věci. Velikonoční vejce se snaží získat také korporátní firma, která by díky němu mohla úplně pozměnit fungování OASIS a ze hry, která pomáhá lidem utéct od reality by se stal jen luxus pro vybrané boháče. IOI (tento korporát) samozřejmě využívá nečestný boj a my čtenáři tak fandíme hlavním hrdinům.

Jazyk (a tudíž i překlad) je fakt skvělý. Občas nějaký ten vulgarismus, ale nijak přehnaně a hlavně je to psané tak, že mám opravdu pocit, jako by mi to zrovna někdo vyprávěl a při popisu míst mám v hlavě přesný obrázek. (tak jsem zvědavá v kolika takových obrázcích se já a film shodneme...)


Kromě akce se také objevuje romantická linie - Wade (Parzival) se zamilovává do Art3mis, kterou ani skutečně neviděl. Kdo sedí na druhém konci za haptickými rukavicemi a brýlemi? A dá se tomu tedy vůbec říkat láska?

A nejlepší je, že na konci knihy vás (nebo alespoň u mě to tak bylo) vás nečeká žádná frustrace! Žádný neuspokojivý konec - vše moc pěkně vyřešeno. A já tedy brečím u všeho, takže je to dost subjektivní, ale prostě mě konec dojal.

Nechci už prozrazovat nijak víc k ději - přeci přečtete si ji, ne? Přečtěte si ji! Nedokážu vyjádřit slovy kolik věcí mi přišlo na téhle knize úžasných. Četla se úplně sama, před očima jsem všechno viděla, jako bych sama prožívala příběh hlavního hrdiny a ještě... ten sarkasmus! V knize bylo pár momentů, co mě fakt rozesmálo nahlas! Úplně přééésně - když se situace se*e, je čas na humor a cynismus!

Dnes už celkem blízká budoucnost - 2045, je to až tak nereálná představa? Ekonomická/ropná krize a lidstvo závislé na online VR MMORPG hře?

I přesto, že nyní není rok 2045 a nemáme všichni haptické rukavice a VR brýle, některé myšlenky jsou opravdu trefné i na dnešní dobu. Kolik z nás uniká do jiné reality, která je lepší než ta skutečná...
Líbily se mi narážky na to, jak je absurdní, že si lidé kupují věci a pozemky v neskutečném světě - jen kódy... ale copak už to tak lidé nedělají? Neutratili jste v poslední době za nic čistě virtuálního?...
Takže já si často říkala - ano, takhle nějak by to klidně mohlo jednou dopadnout...

Ready player one patří mezi ty knížky, které si v životě musíte přečíst a hned po přečtení budete litovat, že už ji máte za sebou - nebo alespoň já to tak mám. Stejně jako s Harry Potterem, Stopařovým průvodcem atd atd... Asi proto jsem ji četla tak dlouho a pomalu - opravdu jsem si ji chtěla užít a opravdu jsem nechtěla, aby už skončila.

Moje hodnocení: 95%

(Po shlédnutí filmu sem ještě doplním malé srovnání kniha - film)
Vaše Špenátka

Žádné komentáře:

Okomentovat

Starší články