#0008 Jeden těžší den + logika není pro mě

Tak to začalo! A neměla jsem čas koupit si sešity, takže jsem zase skončila s deskami, eurodeskami, papíry, lepícími papírky, a doufejme, že z toho nebude do měsíce papírový chaos.
Stačil jeden den a už vím, že statistika je peklo. Nevěřím... prošla jsem si peklem matematiky a myslela jsem si, že to nejhorší mám tudíž za sebou. Ale tam se alespoň občas mihly nějaký čísla a výsledky. Statistika? Slepě se snažím opisovat vzorečky, který jsou přes celej řádek a.... smysl? Achjo! Chtěla bych vidět ty lidi, co se dopracovali k těm vzorečkům...
Ne, vzorečky... a počty... a samotná logika - můj mozek pro ně má asi speciální místo... někde hodně hodně hluboko. Tohle bude rozhodně těžký semestr!

Každopádně dnes mě zase přivedlo k zamyšlení... Lidská bezohlednost. Nevím, vyšla jsem ze školy... bylo krásně. Chvilku jsme stáli před budovou... a jakmile jsem se vydala na cestu, začal liják, který následně přešel v krupobití. Všichni byli otrávení, v kapucách, pod deštníkem. Jen já jako blázen jsem šla s holou hlavou a vůbec mi to nekazilo náladu. Přece - je to jen počasí... jo jsou dny, kdy mám zlou náladu a i jeden mráček na obloze je důvod pro to, stěžovat si na počasí. Ale dneska ne - bylo to: konečně jdu domů, tak ať si padá, co chce.

Ale hned na to mě zklamalo nasednutí do tramvaje. Lidi se zase při nastupování obvzlášť strkali, zřejmě proto, že nikdo nechtěl moknout ani vteřinu navíc... A když jsem nějak přežila to... od okamžiku, kdy jsem nastoupila dělalo hluk nějaký mimořádně hlučný dítě... ale ne mimino. Ne dětský pláč. Ale hysterický záchvat rozmazleného fracka, kterého se matka neobtěžovala uklidnit/okřiknout/jakkoli ztištit, vlastně spíš jeho stav podporovala... A to trvalo v kuse 10 minut... necelou třetinu cesty. Už i cestující si mezi sebou brblali věci ve smyslu "no to snad už není možný"... Ano, není asi jednoduchý být matkou. Ano, může se stát, že Vaše dítě brečí a neuklidníte ho... a bohužel může se to stát kdekoli na veřejnosti... S tím se asi počítá. Ale tohle? Tahle výchova nevýchova? A ono začínat cítit, jak mi praskaj spánky ve švech není nic příjemnýho.

Pro dnešek stačilo.

Musí mi zbýt ještě energie na další cestu tam... a zpět... a na to, že se dostanu domů ze školy po půl deváté...

Špenátka.