#0004 Bazar zlých snů (recenze)

Název: BAZAR ZLÝCH SNŮ 
Autor: Stephen King
Originální název: The Bazaar of Bad Dreams
Počet stran: 500

Musím se přiznat, že jsem nikdy dřív nebyla velká fanynka Stephena Kinga. I přesto, že se občas ráda podívám na horor, u knihy to prožívám nějak víc než u filmu. A potom se opravdu bojím, až je mi úzko. Nepotřebuji ani horor k tomu, abych přemýšlela o smrti a strachy a o věcech, které nijak neovlivníme... A horor tyhle stavy spíš podpoří. A tak jsem nikdy nedočetla žádný Kingův román. Píše nádherně, právě tak, až z toho mrazí. Tak, až se potom bojím jít po tmě do koupelny. Teď zpětně toho možná lituju, že jsem se neodvážila a nepřečetla toho víc. Mám pocit, že člověk, čím je starší, tím víc se bojí. Tak racionálně... jako dítě se o nic nestrachujete, žádná zodpovědnost... Namísto abych se strachů zbavovala, mám pocit, že posilují. Nejvíc to vidím na svém strachu z výšky, který čím víc se snažím překonávát, v tím horším stavu potom dopadnu, kdy si hlava uvědomí v jaké výšce to vlastně jsem a že z toho přece mám vlastně strach... To jsem trošku odbočila. I když ne tak docela.

Bazar zlých snů je sbírka povídek, při čemž při mnoha z nich se žádný strach nedostavuje. Je to vcelku různorodá směs. Já jsem očekávala samé hororové mysteriózní povídky, ale naštěstí se tam najde od každého něco.

Musím se přiznat, že jediná knížka od Stephena Kinga, kterou jsem přečetla celou (a samozřejmě vám sem o ní taky napíšu :), je kniha Dračí oči, což bych směla shrnula jako lehkou fantasy pohádku. Je pravda, že jsem viděla film Mlha, který hezky ukazuje to Kingovo mysteriózno a momentálně sleduju (jako teď asi všichni) Stranger things, které mají takový Kingovský nádech.

Řeknu jen něco málo k povídkám. Nic k ději říkat nechci, abych vám to nijak nezkazila či vlastně neprozradila celý děj, přeci jen jsou docela krátké. Před každou povídkou najdete v knize takové malé povídání přímo od Stephena Kinga, které třeba vysvětluje proč se ji rozhodl napsat nebo jaké k tomu byly okolnosti. Děj na těchto povídkách není ani to hlavní. Vtáhne vás ten popis a napětí. A i když jsem u některých povídek tušila k čemu přesně to vede, nijak mi to nebránilo v tom, abych si ji užila.

No a tak hned první povídka Míle 81 mě hrozně nadchla a potěšila! Musím říct, že jsem čekala povídky spíše kratší a tahle je docela dlouhá. Četla jsem ji asi nadvakrát. Ale navnadila mě na celou knihu.

Je pravda, že to je z části asi chyba... protože hned další povídka Premium Harmony pro mě byla svým způsobem zklamání. Byla hrozně kratičká a přišlo mi, že z ní srší jen nějaký cynismus a ironie. A po té dávce mysteriózna a napětí to byl přílišný návrat do reality.

Následuje povídka Batman a Robin mají spor. To už jsem se jako čtenář smířila s tím, že to nebudou jen hororovo fantastické povídky, ale i takové normální příběhy ze života s trochou nadsázky. A tak mě ve výsledku tato povídka už nijak nezklamala. Bohužel ani moc nepřekvapila.

S dalším příběhem Duna se vracíme k něčemu záhadnému, tajuplnému a nevysvětlitelnému. Ačkoli ze začátku jsem měla problém soustředit se na příběh, protože mi to přišlo moc popisné, nakonec ale příběh zaujal a překvapil.

Zlý chlapeček! Myslím, že jeden z mých favoritů. Ano, ten už nenápadně útočil. A strach se projevil. A myslím, že číst sama doma večer, budu pak vidět kluka s čepicí s vrtulí asi za každým rohem. Tak nádherně popsané. Četla jsem to s pocitem, jako by mi to někdo vyprávěl a já sama mu věřila. Celkově už podruhé (stejně jako Míle 81) se mi líbí myšlenka toho, že i kdyby se stalo něco neskutečného, a ví o tom třeba i více lidí, nikdo tomu neuvěří. Policie. A je to docela k zamyšlení. Opravdu dokážeme vysvětlit všechno? Už jsme objevili jako lidstvo všechno? Co když jsou opravdu nějaká slepá místa, kde ještě nevíme nic a i když se nám to někdo pokusí přiblížit, budeme ho mít za blázna...

Další povídka pro mě byla trochu zklamáním. Přesně podle očekávání. Smrt. Určitě jste si toho všimli hlavně u filmů. Ten motiv podávat čtenáři/divákovi něco tak přehnaně, aby si byl 100% jist, že to tak je a na konci mu vlastně odhalit, že to tak není. Bohužel tenhle druh zvratu mě moc netěší. K tomu ani prostředí mi nebylo moc vlastní.

Kostnice? Snad jsem to pochopila správně a nepopíšu to špatně, ale... to je poezie? A zklamání. Když bych si představila poezii od Stephena Kinga, představuji si ji opravdu poetickou, jenže tohle je takový Piráti johoho styl... Bohužel jsem ji vůbec nepochopila, ani mě nebavilo ji číst. Ty vulgarismy a rádoby pirátskej slang nejsou nic pro mě.

Naopak zase další povídka Morálka, zase jedna z těch čistě ze života, mě potěšila. Nenápadně ryje do člověka, co všechno je ochotný udělat za peníze? A i kdyby si myslel, že to vlastně není nic hrozného, co to potom s ním může udělat? Co když se prostě pak to svědomí a výčitky fakt ukážou, i když myslíme, že žádné nemáme?...

Posmrtný život? To mi připomíná jak jsem se u Losos v kaluži zmínila, jak je docela těžké nějak popsat posmrtno, když nikdo nevíme jak vypadá a je potom lehké to popsat tak, aby se to čtenáři vůbec nelíbilo. Asi to beru zpět. Tohle mi přišlo tak trefné, tak uvěřitelné. Samozřejmě 99% hlavy křičí, že je to fikce, ale tomu 1% se možná ta představa líbí a dokonce přijde i reálná. A musím přiznat, že čím víc se to vymyká normálním představám (křesťanským) o pekle a nebi, tím víc tomu asi i jsem schopná uvěřit. Ironie.

A teď něco, co vážně doporučuju snad každému knihomolovi. Ur. Námětem je velmi aktuální téma - papírové knihy nebo čtečka? Kontroverzní téma mezi všemi milovníky literatury. Já upřímně se řadím mezi klasické čtenáře - tedy miluji papírové knihy a neumím číst na čtečce. Taky mi často přijde, že kniha do čtečky není o mnoho levnější než vytištěný výtisk a to si radši za ty peníze koupím něco hmotného. A v knihovně mají jen papírové knížky :D a bohužel ke stažení zdarma se většinou dají najít jen nějaké starší tituly nebo v hrozné kvalitě překladu apod. Zpět k povídce. Ze začátku to vypadá, že se bude jednat pouze o problém, zda si člověk navyklý na knihy dokáže zvyknout na změnu a fungovat s elektronickou čtečkou. Ale jako velké překvapení, v této povídce se dočkáte mysteriózna až až :) A jinak ale je pro mě maličko zklamání, že svým způsobem je to jedna velká reklama na Kindle (product placement), i když ze začátku Stephen King uvádí, že povídku na zakázku od Amazonu psát nechtěl, ale potom ho náhodou napadl tento příběh... Bůh ví.

Herman Wouk stále žije. Veškeré záhadno a mysteriózno je zas pryč. Možná mi přišlo trošku zvláštní, jak se povídky chaoticky střídají. Proč třeba nejsou nejdřív normální ze života, pak lehce mysteriózní a pak až hororové. Ano, takhle alespoň u každé na začátku nevíme, co čekat. Jenže zároveň možná já u každé čekala až moc a ono pak zase vlastně nic tak velkého... Takže zpět k povídce Herman Wouk stále žije jako další zamyšlení nad životem a smrtí jako jeho řešením.

Povídka Pod psa mě krásně překvapila. Asi jsem byla při čtení nějak moc natvrdlá a tak byl pro mě konec opravdu překvapením. Líbil se mi moc styl psaní i kam směřoval děj a tak jsem ji právě četla ještě podruhé nahlas příteli a víc si všímala náznaků.

Blokáda Billy byl důvod, proč jsem se zasekla se čtením knihy a nedočetla ji už před několika dny. Pro ty, co to neví, mám docela odpor ke sportům. A tato povídka je z baseballového prostředí. I přesto, že příběh se nakonec ukáže docela zajímavý, celkové prostředí, termíny, vyjadřování se mi tak nelíbily, že jsem měla problém ji vůbec dočíst. A zase přeskakovat jsem nic nechtěla.

Pan Mňamka - nevím, jestli má cenu se k tomu vyjadřovat. Přijde mi to jako další povídka, co poukazuje na život a na smrt a je na každém jak si to přebere... Nijak mě neurážela, ale asi mě ani nijak neobohatila.

Tommy. Další poetické minidílo. Další vulgarismy a neohrabané vyjadřování. Chápu, že šlo o jakési uctění památky. Bohužel mi to ale nic víc nedalo.

Konečně zase přichází nějaké to mysteriózno! Skoro už jsem ani nedoufala! Zelený batůžek agónie. Konečně zase vidíme to dilema mezi tím, co nám mozek dává jako jasné, protože je to racionální a veškerá jiná řešení popírá. Krásné, trefné, k zamyšlení.

Lehce hororový nádech pro mě má Ten autobus je jiný svět. Nebo mi to přišlo alespoň lehce děsivé. A další šťouchání do morálky. A u čeho všeho jsme schopní zavřít oči a dělat jako, že nic?

A očividně ke konci knihy se ta fikce nějak vrací. Nekrology. Bohužel jsem tedy čekala něco víc od konce, ale už samotný nápad celého příběhu je opravdu skvělý!

K nějakému shrnutí... Nejvíc mě potěšily povídky Zlý chlapeček a Míle 81, to byl asi přesně můj žánr. Ale vůbec se nezlobím, že jsem přečetla celou knihu. Přeci jen, i když to byly povídky "jen ze života", byly vždycky něčím zajímavé. A celkově jsem ráda, že se teď tak hezky nutím číst. 471 stránek, dlouho jsem nepřečetla tlustší knihu! Bohužel s tím mám nějak problém. Často jsem knihy rozečetla a už nechtěla pokračovat. Tomu se teď snažím vyhnout. Poctivě až do konce. Jako bych teď denně nosila v batohu cihlu :D Bohužel doma nemám moc čas číst. A tak jsem se naučila číst si každý den v autobuse na cestě do školy a ze školy (2x40min) a občas ve volné chvíli ve škole. A i když to není mnoho času, ta knížka pak docela ubývá. A sice teda pak mám takovouhle bichli na víc jak dva týdny, ale to ničemu nevadí. Hlavně ne u povídek, je pravda, že u románu bych možná měla problém a nevím jestli bych si pak pamatovala detaily toho, co se tam odehrálo několik dní nazpátek. Každopádně čtení mě baví. Čtení mi něco dává. Vidím, že si aspoň lehce rozšiřuju slovní zásobu (a i kdyby ne, tak minimálně udržuju na nějaký úrovni).

Takže celkově hodnotím 90% :)

Opilé rachejtle a Letní bouře už nechám nepopsané. Třeba mi svůj názor napište vy :)
Četli jste Bazar zlých snů?
A něco jiného od Stephena Kinga?
Stojí To za přečtení?

Vaše Špenátka

PS: To je speciálně pro vás! Tohle je moje pravý já. Jestli je někdo takovej jako na svejch fotkách na insta i v reálným životě, ok, ale to není můj případ! Ne vždycky je všechno dokonale uhlazený, namejkapovaný a krásný. Zato rozhodně umím bejt šťastná! Ale fotky, kde je člověk šťastnej... no na nich prostě nevypadá jako modelka!

A co je víc?