Krok č. 2 - Začnu něčím malým

Ano, já jsem šílenec, a když něco dělám, chci všechno stihnout během jednoho dne. A okolí ze mě musí šílet... Proto - nedělejte to tak. Uklízejte po malých krocích. Vyberte si jednu malou část domu/bytu a trošku ji zredukujte.
Dnes si to ukážeme na mém psacím stole.

Dnes dám jako příklad psací stůl. Je tu mnoho důležitých věcí.
1. Psací stůl by měla být čistá pracovní plocha, kde není problém si sednout a pracovat. Člověka by nemělo odrazovat, že než půjde něco dělat, musí si tam vlastně nejdřív udělat nějaké místo, kde může pracovat.
To se mi myslím docela povedlo.

2. Je potřeba se opravdu zamyslet nad tím, co jsou nezbytnosti a co jsou naopak zbytnosti až zbytečnosti.
Tohle je pro mě docela utrpení. Opravdu jsem byla povahou sběratel. A ještě navíc takový ten student, co si píše krásně zápisky a ukládá dokumenty do euroobalů. Jenže podobně jako jsem se tak před rokem zbavila všech věcí z gymplu, včera jsem se zbavila všech věcí z vejšky, co už nikdy nevyužiju a tip ťop vypracovanejch maturitních otázek. Ještě navíc jsem vždycky měla tendence nechávat si studijní materiály, protože jsem vždycky myslela, že budu učitelka nebo aspoň někoho doučovat... Haha. Takže šlo spoustu papírů (asi tak 6 šanonů), spoustu maličkostí,... taky přišlo na řadu seskupování. Elektronika jako powerbanka, kabely, externí HDD bydlí v plechovém kufříku Star Wars. Mohli byste namítnout, jestli je potřeba tolik psacích potřeb, protože pastelek mám opravdu spousty. Ano, pro mě osobně jsou tohle nezbytnosti. Občas potřebuji malovat/kreslit, tudíž jsou to pro mě spotřební věci. Ale věci, na které jsem tak dlouho ani nesáhla...? Pryč.

3. To, že je někde prostor k využití neznamená, že musí být plný.
Tenhle psací stůl je opravdu megalomanský. V každé poličce jsem mohla mít dvě hromádky A4. A byly tedy opravdu plné. Vyndavat věci, jen abych se dostala k něčemu vzadu dole, nebylo zrovna super. Pryč šly učebnice a skripta, co už nikdy nepoužiju (třeba němčina!), sešity, papíry, dekorativní blbosti, co jen zabírají místo,... a tak v každé poličce je přehledno.
Vlevo nahoře všechny materiály TUL, co se mi do státnic ještě budou hodit, vlevo dole knížky a skripta. Vpravo nahoře čisté papíry a prázdné eurofolie, vpravo dole čisté sešity a zápisníky (protože i když to asi jde proti minimalismu, nejsem zastánce digitalizace a zbavování se papírů, když psaní dopisů a deníků mám tak ráda).

4. Nástěnka aneb další čistá plocha. (pokud ji vůbec musíte mít)
Donedávna byla moje nástěnka mix všeho. Od lístečků, co mi zbývá udělat, přes lístečky s nějakými věcmi ze školy, co mi nelezly do hlavy, přes různý vzpomínkový předměty... A taky přišlo - dost. Plná nástěnka neuklidňuje. Pořád koukám, jestli jsem to všechno udělala, co z ní můžu vyhodit a co nechat. Tak jsem to dost zjednodušila. Vpravo jsem si sepsala svoji sewing challenge. Ani jsem zatím nestačila odškrtávat. A jinak jen drobné dekorace, co nedám. Obálky jsou minimalismus financí (viz odkaz) a je pěkné to mít na očích.

5. Není to dokonalost, ale počítá se s tím, že je to proces a bude potřeba upravovat.
Například dočetla jsem se, že v minimalismu ani není třeba nějaké přílišné organizace, protože by přeci nemělo být, co organizovat. Mám pocit, že psací stůl jsem už eliminovala nejvíc, jak to jde... a šuplík mám tedy "zorganizovaný". Myslím, že během jednoho dne jsem udělala víc než dost. A dál asi budu pokračovat pomocí systému -1/24 (zbavit se jedné zbytečnosti za jeden den (24 hodin)).

Těším se na to, až můj psací stůl bude notebook, tužka a papír, ale dokud studuju, asi to ani není možný...

Vaše Špenátka